VzpomÃnám si, že když jsem byla malá holka, tak jsem si stále dokola přála jednu panenku, která mluvila a také umÄ›la sama Äůrat. Nynà by se tomu Å™Ãkalo interaktivnà hraÄky, ale dÅ™Ãve takové nebyly. A protože sice tato panenka už byla takového lepÅ¡Ãho technického rázu, ale byla opravdu tak finanÄnÄ› nákladná, že mi ji rodiÄe vůbec nechtÄ›li koupit. Ani nevÃte, jak moc mÄ› to mrzelo, protože jsem si tuhle panenku opravdu moc přála. Jenomže jak už to tak bývá, taky ne vÅ¡ichni rodiÄe majà tolik penÄ›z, aby jsem dÄ›tem splnil i opravdu vÅ¡echna přánÃ. Byla jsem to velice neÅ¡Å¥astná a obÄas mi také ukápla nÄ›jaká ta slziÄka.
NavÃc to jeÅ¡tÄ› bylo horÅ¡Ã v tom, že jsem mÄ›la sousedku, která byla sice o dva roky starÅ¡Ã než já, ale jejà rodina byla o nÄ›co vÃce bohatÅ¡Ã. Sice tedy o nÄ›co málo bohatÅ¡Ã, ale mohli si dovolit lepÅ¡Ã vÄ›ci a hraÄky. Také na tom byl hlavnà podÃl to, že oba dva jejà rodiÄe pracovali. ZatÃmco moje maminka byla stále doma, protože mÄ›la opravdu Å¡karedý úraz zad a nohy, takže nechodila vůbec do práce už asi půl roku. A právÄ› moje sousedka mÄ›la doma dceru, která mÄ›la právÄ› takovou panenku, kterou jsem si přála. Ta hraÄka byla tak technicky vyspÄ›lá, že i dalÅ¡Ã sousedi se nad tÃm pozastavovali.
Ani vám nemusÃm popisovat, jak jsem své kamarádce hodnÄ› závidÄ›la. MÃt takovou panenku jsem si pÅ™esnÄ› přála. Také nejhorÅ¡Ã na tom bylo, že právÄ› ta kamarádka si vůbec jste panenky ani nevážila. Kolikrát mi pÅ™iÅ¡lo, že jsi s tou panenkou hraje jenom tak, aby se neÅ™eklo, aby jejà maminka byla ráda, že si s nà hraje. Takže mi kolikrát ale naÅ¡tÄ›stà tu panenku půjÄila. Možná si vÅ¡imla, že se na tu panenku stále tak moc s láskou koukám, že mi tuto hraÄku půjÄila. MyslÃm si, že takové technické vymoženosti dÅ™Ãve nebyly tak moc, jak je tomu nynÃ. A jsem opravdu ráda, že takové technické hraÄky už existujÃ, protože dnes, kdy mám syna a je mu deset let, tak si také pÅ™eje s interaktivnà hraÄky. Â